INTELEKTUÁLNÍ, PROTIFRANCOUZSKÝ A PLODNÝ

Císař Minh Mang se narodil 25.5.1791 v Saigonu jako princ Chi Dam císaři Gia Longovi a jeho oblíbené konkubíně. Nebyl korunním princem a neměl tedy nárok na trůn, ale Gia Long změnil nástupnictví v jeho prospěch kvůli otevřenému protievropskému postoji Chi Dama, který po korunovaci v r. 1820 přijal jméno Minh Mang nebo též Minh Menh.

V souladu se svým názorem, že křesťanství ohrožuje tradiční vietnamskou společnost založenou na poslušnosti a uctívání císaře jako božského vyslance, nejprve vyzval francouzské misionáře, aby se přesunuli do císařského města Hue v zámince, že potřebuje tlumočníky. Zde je přesvědčil, aby se vzdali své víry, za což jim přislíbil pozici mandarínů u dvora. Nově příchozí misionáři se ale své mise odmítali vzdát a proto zakázal vstup dalších misionářů do Vietnamu, některé věznil a zakázal hlásání křesťanské víry. Nakonec souhlasil s odjezdem křesťanských kněží lodí mířící do Evropy, což se však z jeho pohledu ukázalo nakonec chybou, jelikož mnozí z nich místo odplutí utekli a vrátili se pokračovat ve své misijní činnosti.

Když v r. 1833 vypuklo povstání v Saigonu, které podporovala i křesťanská komunita, Minh Manga to tak rozzuřilo, že začal s aktivním pronásledováním křesťanů. V říjnu byl popraven reverend Gagalin a v následujících letech dalších 7 misionářů a mnozí domorodí konvertité. Někteří z nich byli prohlášeni za svaté - např. sv. Tomáš Tran Van Thien (domorodec připravující se na kněžskou dráhu), sv. Ondřej Dung-Lac (kněz vietnamského původu). Tato politika ale nakonec byla vlastně záminkou pro vpád Francie do Vietnamu v r. 1858 z důvodu ochrany francouzských občanů. Toho se už však naštěstí Minh Mang nedožil, neb zemřel 20.1.1841 v Hue. Jeho nástupce, syn Thieu Tri byl ještě více konfuciánsky a protizápadně zaměřený.

Zajimavé je, že Minh Mang sice odmítal evropskou kulturu, ale naopak pečlivě studoval její vědecký pokrok. Když se dozvěděl o očkování proti neštovicím, zřídil pro francouzského lékaře, povolaného k očkování královské rodiny, honosnou rezidenci. Jednalo se o intelektuálně zaměřeného monarchu, který psal mj. i básně. Zasloužil se mj. o rozvoj infrastruktury Vietnamu např. budováním silnic a poštovních služeb, provedl měnové a zemědělské reformy ve prospěch chudých, zasloužil se o mnoho staveb v Hue. A do toho všeho stihl být otcem 78 princů a 64 princezen, které měl s 33 manželkami a 107 konkubínami!